Årets julebrev blir skrevet i en litt annen setning enn før. Vanligvis er hele familien i Brno på denne tiden, og mimrer over små og store begivenheter fra året som gikk. Denne gangen er det Søravegen som er åstedet, siden alt ble stengt i Tsjekkia denne julen. Inkludert fjellhotellet hvor vi skulle tilbringe romjula, og feire nyttår. Så for første gang siden vi flyttet til Trondheim i 1999, feirer vi jul her i huset. Riktignok uten Theodor, som fornuftig nok valgte å feire julen i sin barndomsbygd Olderfjord.
Juletre med tilbehør måtte skaffes – for første gang. Men det ble julaftens morgen, før den saken ble prioritert høgt nok. På Plantasjen ble det en rolig og avslappet jakt på fint, lite tre som kunne stå i vår stue. Utvalget var fortsatt for stort for en som ikke takler valgets kvaler. Han gikk derfor resolutt for det beste og nærmeste treet han fikk øye på. Like enkelt ble det å skaffe juletre-belysning. Alle åpne butikker var nemlig fri for slikt, bortsett fra en, hvor det lå kun to pakker igjen. Men juletreet ble det fineste vi noen gang har hatt her i Trondheim. Og svært overraskende, siden vi egentlig var blitt enige om ikke å ha noe tre i det hele tatt.
Det har forståelig nok vært et år med relativt lite skyteaktivitet for Daniel og Gunnar. Det meste av stevner har blitt avlyst. Og de stevnene som har blitt arrangert, har hatt begrensninger på antall skyttere på banen samtidig.
Pistolklubben vår har likevel blitt flittig besøkt. Med færre skiver i drift, har vi måtte utvide med antall dager vi har holdt åpent, for å overholde alle de regler som måtte gjelde. Men alkoholforbruket har vært på et nivå vi aldri har sett maken til. Dog kun for utvortes bruk.
Påskereisen til blomstrende nederlandske hager var i år avlyst, og da dukket det opp en anledning for Daniel og Gunnar til å delta for første gang på påskefelten i Oppdal. Utover våren ble det igjen mulig å reise litt i «eget land» som det het, så da ble det flere rundturer på Vestlandet midt i vårsmeltningen. Vi kunne nyte mange fine fotomotiver av flomstore fosser og stryk, god plass på alle populære severdigheter, og alltid ledige bord på restauranter som holdt åpnet. Utpå sommeren ble det også mulig å reise litt utenlands. Vi satte oss i Skodaen, og dro gjennom Danmark og Tyskland til Brno. Mange fine byer og slott å se på underveis. Men å se slott i disse merkelige tider var en del mindre morsomt enn vanlig. Guidene snakket bare tysk, og alle besøkende var beordret å marsjere i formasjon i pilens retning mellom gule avstandsprikker malt på gulv i hvert rom. Brillene ble hele tiden dugget pga munnbindet. Så vi kunne verken nyte kunstverkene, eller forstå beskrivelsen.
Sonja ble værende hos familien hennes utover sommeren, først i Brno, så i Lausanne i Sveits. Så reiste hun litt rundt i Østerrike og Tyskland. Av åpenbare grunn kunne hun ikke gjennomføre sine drømmeplaner om å reise verden rundt, men hun klarte en tur til Florida i januar, og en rundreise vest i Tyrkia, før verden ble stengt i mars. Utpå høsten ble det Kreta og sørligste deler av Italia, før verden ble stengt igjen. Hun jobber som frilans tolk for Tolkenett, og da kan hun ha hele verden som arbeidsplass.
Daniel gjennomfører sitt andre år på Strinda vgs., med automatisering som hovedfag. Theodor bor fortsatt i et lite kollektiv med 2 venner på Persaunet. Prosessen å endre både navn og kjønn i offentlige registrer var både lang og kludrete, men han klarte å få det til i år.
Siden Gunnar har jobbet fra hjemmekontor i noen år allerede, ble det ikke så stor forskjell fra før, da dette ble innført for de fleste i Norge. Som delvis pensjonist, jobber han fortsatt i halv stilling. Som erstatning for hans gubbetur til Krakow i november, ble det tur til Longyearbyen i stedet sammen med en fin gjeng som fikk oppleve starten på mørketiden på Svalbard.
Årets nyttårskort viser perlemorskyer som passerte Leinstrand i januar 2020
Da gjenstår det bare å ønske en vel overstått jul, og et fredfylt nytt år.
Vánoce 2020
V této době bývá celá rodina v Brně, a vzpomíná na malé i velké události z minulého roku. Tentokrát jsme zůstali nedobrovolně doma, protože v České republice je vše zavřené. Včetně hotelu, kde jsme měli trávit Vánoce a oslavovat Nový rok. Takže poprvé od chvíle, kdy jsme se přestěhovali do Trondheimu v roce 1999, slavíme Vánoce u rodinného krbu. Znenadání vyvstala nutnost pořídit vánoční stromek s příslušenstvím, a nebo to nějak přežít bez něj. Všichni jsme byli zajedno, že to bude lepší bez. Ale na štědrý den ráno to už Gunnar nevydržel, a zatímco ostatní spali, našel nějakého prodejce stromků který to ještě nezabalil, a dokonce i elektroobchod kde ještě měli svíčičky na stromeček. Poslední. Takže máme letos ten nejhezčí vánoční stromek, jaký jsme kdy v Trondheimu měli.
Letošní rok byl rok s relativně malou střeleckou aktivitou pro Daniela a Gunnara. Většina soutěží byla zrušena. A pořádané soutěže měly velká omezení počtu střelců na hřišti. Melhus pistol klub byl i přesto všechno hojně navštěvován. S menším počtem terčů v provozu naopak museli rozšířit počet dní, kdy bylo otevřeno, aby dodrželi pravidla, která bylo nutno dodržovat. A že jich nebylo málo. To vedlo ke zvednutí konzumace alkoholu na úroveň předtím nikdy neviděnou. Ale pouze pro externí použití.
Velikonoční výlet do rozkvetlých holandských zahrad byl letos také zrušen, a až v květnu bylo opět možné trochu cestovat ve „vlastní zemi“, jak se tomu říkalo. Takže jsme nasedli do auta a několikrát projeli hory a fjordy západního Norska, velmi prázdného kvůli totálnímu a logicky nevysvětlitelnému zákazu používání vlastních chat a chalup. Mohli jsme si skvěle osaměle užívat všech venkovních turistických atrakcí, zatímco všechny památky a hospody byly zavřené. Na konci léta bylo také možné cestovat trochu do zahraničí. Přes Dánsko a Německo jsme se vydali do Brna. Po cestě jsme spontánně stavěli v pěkných městech a hradech. Ale vidět hrady v této zvláštní době bylo mnohem méně zábavné než obvykle. Průvodci mluvili pouze německy, a všem návštěvníkům bylo nařízeno pochodovat ve formaci ve směru šipek mezi žlutými tečkami namalovanými na podlaze v každé místnosti. Brýle byly neustále zamlžené díky nařízenému náhubku, takže jsme neviděli ani přítomná umělecká díla, ani nerozuměli výkladu.
Sonja zůstala v Brně během léta, a tak se podařilo, že se celá rodina vydala autem jako za starých dobrých časů do Lausanne. Poté trochu cestovala po Rakousku a Německu. Letos bohužel nemohla uskutečnit své vysněnou cestu kolem světa, ale i tak zvládla cestu na Floridu v lednu a procestovat západní Turecko před zavřením světa v březnu. Na podzim to byla Kréta a nejjižnější části Itálie, než byl svět znovu uzavřen. Pracuje teď jako tlumočník na volné noze pro Tolkenett, a tím pádem může mít celý svět jako pracoviště. Ale co je jí to platné, teď stejně nemůže nikam a sedí doma na zadku.
Daniel dokončuje svůj druhý rok na střední škole Strinda, kde se specializuje na automatizaci. Theodor stále spokojeně bydli v malém kolektivu se 2 přáteli v Trondheimu. Jeho loni započatý proces změny jména i pohlaví ve veřejných registrech byl dlouhý a nelehký, ale letos se mu to podařilo úspěšně zakončit. Vzhledem k tomu, že Gunnar pracuje v domácí kanceláři již několik let, nepocítil letos tak velký rozdíl jako většina lidí v Norsku, která se během března musela najednou adaptovat na práci v domácích prostorech. Jako částečný důchodce pracuje jenom na poloviční úvazek, a zbytek času věnuje střílení z pistolí a budování střeleckého klubu v Melhus. Jeho plánovaná listopadová cesta s přáteli z Finnmark do Krakova skončila nakonec v Longyearbyenu, kde si užili začátek tmavé polární zimy na Špicberkách.
Letošní novoroční karta ukazuje místo naší rodiny na výletě (letos jsme se nějak nezvládli sejít) perleťové mraky nad Leinstrandem v lednu 2020
Přejeme všem ať ten nový rok je výrazně lepší než ten starý 😊