Julen 2006
En vakker sommerdag satt vi på terrassen, filosoferte og småpratet som vi ofte gjør når en bra søndagsmiddag er fortært. Og vi har konkludert at livet vårt her i Søraveien er perfekt.. Det skulle vi visst aldri gjøre, dagen etter kom Gunnar hjem fra jobb med en meget dårlig nyhet: arbeidsplassen hans er flyttet til Sarpsborg. Da kom det store spørsmålet på banen – skal vi flytte på oss igjen, helt til det sørligste strøk i Norge? Ingen hadde lyst til det. Men heldigvis har Gunnar hatt nok mot å svare til arbeidsgiveren sin at han flytter ikke, men kan jobbe for dem hjemmefra. Etter noen måneder i spenning fikk han stillingen sin tilbake, et flott hjemmekontor med 3 diiigre flatskjerm, og hele familien kunne puste lettet ut.
Likevel har året bydd på noen reiser for oss alle. Både Julen og Påsken feiret vi i tsjekkiske høyfjell. Sommerferien benyttet vi til en 14 dagers biltur tvers gjennom Spania, fra Spanias høyeste fjellkjede Sierra Nevada i syd til Pyreneene i nord. Vi fikk også anledning til å besøke våre spanske venner fra Barcelona. Allikevel husker vi mest fra hele turen at temperaturen lå konstant rundt 40 – 42 varmegrader, og leiebilen vår, en kjempestygg Citroen Berlingo, som vi døpte til «Klumpen» straks vi fikk se den på flyplassen i Murcia.
Daniel var i mellomtiden hjemme med sin bestemor og bestefar. Han fikk lære seg tsjekkisk, noe han fortsatte med stor iver da han ble med dem til Brno. Han lærte seg språket så godt at han ikke snakket et ord norsk de 3 første ukene etter at han kom hjem. Til stor fortvilelse for både oss og alle i barnehagen hans.
I sommer fikk vi også Helens nevø David på besøk i 2 uker. For å gi alle våre sommergjester en uforglemmelig smak av norsk natur, pønsket vi ut at en raftetur på Driva i Oppdal og noen fisketurer med ekte skjærgårdsjeep fra Sætervik er noe som vil gi dem en passelig nedkjøling i sommervarmen som herjet i Trøndelag i år. Sommeren her har vært helt fantastisk, når den endelig kom. Vi fikk nemlig oppleve snøbyger langt ut i juni.
Helen har dette skoleåret begynt på et formgivningskurs for barn på Kunstskolen på Rotvoll. Dette innebærer at hun må hver fredag reise alene gjennom hele Trondheim kommune. Etter flere ganger å falle i noen av mange feller som TTs uforutsigbare busser alltid har for sine passasjerer, klarer hun alle overgangene meget bra og kommer alltid hjem.
Hun er også meget glad i å skrive. Også flink. Faktisk så flink, at hun er blitt gullmedlem på Skrivebua, som er et nasjonalt publiseringssenter for barn og unge som skriver. Det er mulig å finne tekstene hennes på www.skrivebua.no under pseudonymet Timian Tita.
Nå skriver vi desember, og fortsatt er det sommerlig med temp. opp mot 10 grader. Vi fikk bare en liten forsmak på vinteren i slutten av oktober, hvor Gunnar fikk kjøre i god «gammeldags» snøstorm over Dovrefjell. Nesten så han lengtet til Finnmark…
Vánoce 2006
Rok 2006 utekl jako voda, a už je zase čas na kratké zamyšlení nad uplynulým rokem. Snad nejvýraznějsím momentem který se mi vryl do paměti bylo jedno krásné odpoledne, kdy jsme se slunili na terase po dobrém nedělním obědě, povídali a filosofovali o všem možném. Kromě jiného i tom, jak se nám tu už čtvrtým rokem krásně bydlí, a vůbec jak je život bezvadný. To jsme neměli říkat, druhý den přišel Gunnar z práce se zprávou o tom, že se jejich firma bude stěhovat do Sarpsborgu, a pokud si chce udržet svoje místo, tak se tam musí přestěhovat taky. Ale protože nikdo z nás neměl chuť na zase další stěhování, tak jeho odpověď firmě byla, že se stěhovat nebude, protože si myslí, že může dělat svou práci stejně dobře z domu jako v Sarpsborgu. A tak měsíce utíkaly v napětí jak se to vyvine dál. Nakonec se Gunnarovi jeho odvaha vyplatila – dostal zpátky svoje místo programátora a navíc vybavenou domácí kancelář, s např. 3 obrovskéými monitory, s kterými se teď chlubí každé nové návštěvě.
Stěhování jsme sice o vlásek ušli, ale různému cestování po světě ne. Velikonoce jsme strávili v Beskydech, a v létě jsme projeli Španělsko z jejich nejvyššího pohoří Sierra Nevada úplně na jihu, přes krásná města Granady až do Pyrenejí, kde jsme se potkali naše přátele z Barcelony. Španělské léto se hodně liší od toho norského, celou dobu neukápla ani kapka deště, a teplota nešla pod 40 stupňů. To se dalo přežít diky tomu, že v pronajatém autě (nesmírně ošklivý Citroen, který jsme okamžitě překřtili z Berlinga na Bramboru kvůli jeho vzhledu a jízdním vlastnostem) byla klimatizace.
Daniel byl zatím doma s babičkou a dědou, a potom až do září v Brně, aby se naučil česky. To zvládl tak skvěle, že po návratu domů vůbec neuměl mluvit norsky, a 3 týdny jenom gestikuloval a pípal,
k velkému zděšení jak nás tak všech z jeho školky.
Když k nám v létě přijel i Helenčin bratranec David, rozhodli jsme se že zkusíme raftování na řece Drivě v Oppdalu, a mořský rybolov v Seterviku, aby si všichni to norské léto opravdu užili. Výsledkem je, že ještě teď máme všichni mražáky přecpané mrňavými treskami a velikými makrelami, a už to nikdo nechce jíst, æææšš!
Helen si letos přibrala k tancování a klavíru ještě výtvarku. To jí přineslo zcela novou a vůbec nečekanou zkušenost, a to cestování hromadnou dopravou. Trvalo jí tak 3 týdny, než zvládla všechna přestupování a další záludnosti, které jí místní hromadná chystá při každém jejím přejezdu z jednoho konce okresu na druhý.
Když nemá výše zmíněné aktivity nebo školu, tak je pořád přilepená k počítači. Buď píše básničky, povídky nebo novely do skrivebua.no (Národní publikační centrum pro děti a mládež) kde už je ”zlatou” členkou, nebo si vylepšuje své vlastní webstránky kterých má přehršel, a nebo vytváří něco v Photoshopu, který už ovládá profesionálně. Tohle PFko je toho téměř živým důkazem J.