Julen 2009
Sommerferien i år ville vi tilbringe i Tsjekkia. Vi har bestemt oss for å kjøre en annen vei enn vanlig, og tok en ”liten” omvei via Sverige, Åland, Finland, Mummiland, Estland, Latvia, Litauen og Polen. Denne omveien viste seg å være nesten 4 000 km lang, medregnet de ca. 35 kilometre på planet til en litauisk bergningsbil. Da har vi funnet ut at selv om Baltikum er godt tilpasset turister, på bilverksted i Vilnius var det nyttig at noen i familien kunne snakke russisk.
Vi har sett mye fint og interessant på denne reisen, som for eksempel saltgruven i Wieliczka, men også mye rart, som det meget spesielle surrealistiske hotellrommet med alle sengene og møblene sirlig stilt i en lang rekke.
Daniel har blitt skoleelev på Nypvang skole. Han trives godt, og har allerede lært å lese og skrive litt, selv om noen bokstaver fortsatt er ett mysterium. Han går på skole 4 dager pr. uke, men går også på SFO. Favorittutfoldelse ser ut til å være tresløyd, så det er mange slags kreasjoner som har ligget i hyllen hans når han blir hentet. En kveld i uken går han på dans på Heimdal, og litt mer sporadisk deltar han på allidrett.
Helen går nå i 9ende klasse på Spongdal Ungdomsskole. Skolebygget er gammelt og nedslitt. Det skal bygges en ny skole. Men kommunen har igjen utsatt disse planene, så den får hun nok dessverre ingen gleda av. Men all kunnskapen hun lærer seg er fersk nok. Hun fryder seg over karakterene hun får, som stort sett er 5ere og 6ere. Tror hun er en av de ytterst få elvene som faktisk gleder seg til hver tentamen og prøve.
Sonja har også blitt student. Litt omorganisering på Skjetlein medførte at hun fikk behov for å utvide kompetansen for å kunne jobbe fulltid som faglærer. Hun studerer nå kunst og håndverk i Nesna. Dette er et desentralisert studie, med samling ca en uke pr. måned. Det blir helst til at hun kjører bil de 500 km hver vei. Tog er vurdert, men NSB og busselskapet har ikke samkjørt sin ruteplaner godt nok. Toget kommer til Mosjøen 5 min etter at bussen har gått. Så da blir det CO2 uvennlig transport i stedet.
Gunnar har sin faste jobb i Logit. Det blir ofte lange dager, og noen ganger går det med helger også. Han har mao ikke merket så mye effekt av finanskrisen. Med svenske eiere har det kanskje også blitt lengre mellom svenskevitsene .
Påske i Finnmark
mai i Provence
Gunnar i januar i Selen i Sverige
Helen tur til Kristiansand
Sommer: baltiske land, Tsjekkia, seiling uten vind, Slovakia kurbad
Gunnar Stockholm, Sonja Tsjekkia, Nesna
bruke hele huset, biljardbord nede
Julen 2009 står for døren. Ikke spesielt hvit i år; ennå. Det er nok mer rim enn snø, det hvite som ligger på bakken. Men nå har kulda kommet for fullt på Klett hvor det loves -20gr. Men som vanlig de siste årene, så tilbringer vi jul og nyttår på litt sydligere breddegrader, uten at det gir noen forhåpninger om et varmere klima.
Vánoce 2009
Léto 2009 jsme si naplánovali v Česku, ale
rozhodli jsme se tam dojet zkratkou-prodlužovačkou přes Švédsko, Åland, Mumínsko,
Finsko, Estonsko, Litevsko, Lotyšsko a Polsko. Nechtěli nás však pustit do
Kaliningradu, ten jsme museli objet, a tak nám ta zkratka vyšla na 4 000
km, včetně těch 35 na korbě litevské odtahové služby. Baltické země se ukázaly
být zajímavé a velmi vstřícné k anglicky mluvícím turistům, ale ve vilniusském
autoservisu se velmi hodila i školní ruština, přestože se tenkrát víc probíral
Puškin než opravy kompresorů.
Cestou jsme zažili hodně zajímavých věcí, jako třeba solné doly ve Wieličce, ale
taky spoustu surealistických momentů, jako třeba dlouhatánský hotelový pokoj (zobrazen
na letošním PFku) s nekonečnou řadou postelí. Pobyt v ČR jsme si zpestřili
školou plachtění na Orlíku, ale spíš se to mělo jmenovat ”Jak se naučit
plachtit bez větru”. Helen byla týden na jazykovém táboře, Daniel se učil česky
s babičkou a dědou. Gunnar po 3 týdnech odletěl zpět na sever kde začal pracovat,
zatímco zbytek rodiny si dál užíval prazdniny ve slovenských termálkách.
Doma jsme už konečně téměř dokončili zařizování pokojů ve spodním
patře; v tom největším dostal čestné místo kulečníkový stůl, který výrazně
změnil náš poklidný život u televize. Místo toho poskakujeme každý večer okolo
barevných koulí a snažíme se do nich trefovat.
Daniel začal chodit do školy v Nypvang. Už se téměř naučil číst a
psát, jenom něco málo písmenek ještě stále vzdoruje. Jeho nejoblíbenějším
předmětem jsou dílny – téměř každý den se nám doma objeví nějaká nová kreace z
prkének a velikánských hřebíků. Po škole chodí do sportovního klubu a tancovat
street dance.
Helen je v 9.třídě ve škole ve Spongdal. Tam už se dokonce žákům dávají známky,
což se Helen, která prošla i českým školstvím, velmi zamlouvá. Může to být
ovšem i proto, že domů nosí skoro samé pětky a šestky (ty jsou v Norsku tou
nejlepší známkou). Kromě tancování a
malování je jejím největším zájmem psaní. Našla si spoustu přátel s podobnými
zájmy na norském portálu pro mladé psavce ”Skrivebua.” Za některými letěla
dokonce až do Kristiansandu a Nannestadu. Letos o vánocích
jejím adventním veršíkům věnovaly trondheimské noviny celé 2 strany.
Soňa se letos vrátila do školních lavic – ve VŠ pedagogické v
Nesně, 500 km na sever z Trondeimu. Jezdí tam každý 4. týden – je to 8 hodin
jízdy po příšerných norských silnicích (vlaky, trajekty a autobusy nejsou mezi
norskými kraji vůbec zkoordinovany). Další km ještě přibyly velikonoční cestou
do Finnmark, květnovou Provencí a podzimní cestou do Brna. Gunnar si stále
lebedí ve sve počítačové firmě Logit. Jediné mínus tam prý je, že firmu letos
koupili Švédové, a zaměstnanci si už nemohou vyprávět vtipy o Švédech, bez
kterých Norové téměř nemohou existovat.