Julen 2010
Vinteren 2010 ser ut til å være en ekte ”gammeldags” vinter, med snø og kulde som kom med full styrke allerede i oktober, skjulte alle hagemøbler, sykler og alt annet skrot og påbegynt arbeid i hagen, under et tykt hvitt teppe. Vedstabelen, som har fått ligge i fred i årevis, er plutselig borte. Peisen kom derimot til daglig nytte. Heldigvis fikk vi varmepumpen i gang igjen etter hvert, så vi slipper både gulvvask og vedbæring, som Prøysen mente følger med den gamle typen varmekilder, spesielt i juletida.
Daniel går i 2. klasse på Nypvang
skole. Favorittutfoldelse på skolen og SFO ser fortsatt ut til å være
produksjon av underlige treskulpturer. Han synger også med i et barnekor, eneste
gutt blant mange jenter. De fikk sjansen nå i høst til å opptre i Olavshallen sammen
med Oslo Barneteater i deres forestilling “Skomakergata”. En opptreden koret høstet
mye ros for!
Helen kan kalle seg en byjente i år.
Hun har skiftet skole, og går på Steinerskolen i byen nå. Også hennes
danseskole og kunstskole er i byen, så hun kommer sent hjem de fleste ukedager.
Hun har også begynt å spille på fiolin, og får undervisning av en musiker fra TSO.
Og med sin blå fiolin har nå hun allerede hatt sin første konsert. Hun syntes ikke
selv at det gikk så bra, så hun kompenserte med å lese opp sin egen
julefortelling etterpå, siden hun fortsatt er veldig glad i å skrive.
Sonja har fullført sin kunststudie v.
Høyskolen i Nesna i juni, og har igjen begynt å jobbe på Skjetlein som en
fullblods design- og håndverkslærer. Det innebærer at hun igjen råder over
keramikk-verkstedet der. Da kunne hun begynne å undervise i keramikk på kveldskurs,
noe som betyr at mange kvelder og netter tilbringes ved glohet keramikkovn.
Gunnar jobber med sitt i Logit. Der
går det stort sett på norsk, noe svensk, litt engelsk og mye SQL. Det blir ikke
overskudd til så mye annet på fritiden, men han klarte nå i høst å komme seg
opp på hustaket for å montere en værstasjon der. Nå dokumenterer han ivrig fra
sofakroken det ekstreme været han kunne opplevd ute denne vinteren. Prosjektet medførte
også at en ny stige plutselig ble innkjøpt! Nå frykter han kun at husveggene krever ny
maling.
Påsken tilbrakte vi i kurbadbyen Heviz
i Ungarn, med bading ute i varmt, men lettere radioaktivt vann. En strålende*
fin ferie! I mai kjørte vi til Legoland, en tur Daniel hadde gledet seg lenge
til. På veien tilbake overvar vi minst tre 17.maitog i ulike fylker.
Sommerferien benyttet vi til å utforske nye og ukjente land på vår biltur gjennom Ukraina og Romania. Gamle kartkunnskaper kom til god nytte, siden GPS’en vår viste enten veier, eller byer, men aldri i de samme landene. Sonja klarte forøvrig å få en skriftlig advarsel av det rumenske politiet for å ha kjørt for fort; en brukbar prestasjon med tanke på veistandarden i Transylvania, samt alle hestekjerrene, overlastet med høy, som ivrig kjørte rundt overalt.
Vánoce 2010
Letošní zima je jako vyšitá z Ladových obrázků, jenom mnohem studenější. Sníh napadl už začátkem října, a veškerý zahradní nábytek, kola, i započaté zahradní projekty zmizely pod mnoha centimetry bílého nadělení. Také dřevo na topení, které leželo nepovšimnuté mnoho let, zmizelo jako mávnutím proutku. Nikoliv vsak pod sněhem. To doslova vyletělo komínem.
Daniel už chodí do druhé třídy. Podle
množství zvláštních kreací z prkének zaplněných hřebíky, které stále přináší
domů soudíme, že dílny jsou pořád jeho nejoblíbenějším předmětem. Letos začal
zpívat v dětském sboru, jako jediný kluk mezi spoustou holek. Díky němu se
tento pořád ještě může nazývat smíšeným sborem.
Helen letos změnila školu, a začala chodit
do 10. třídy Steinerovy školy v Trondheimu. Získala tak nové kamarádky, se
kterými má společné zájmy. Volný čas mezi školou a odpoledními aktivitami jako
kreslení a tancovaní teď často tráví s holkama v městské knihovně, a domu přijíždí
většinou až pozdě večer. Konečně také zrealizovala svoje práni učit se hrát na
housle. Na školní vánoční besídce už měla své první vystoupení se svými modrými
houslemi. Na konci besídky svou hru raději kompenzovala předčítáním své vánoční
prózy, protože uznává, že psaní jí zatím jde mnohem lepe.
Soňa v červnu dokončila své studium
výtvarných technik na VŠN , a začala pracovat jako učitelka výtvarky na SŠ v
Skjetleinu. Má teď zase k dispozici keramickou dílnu, ve které díky svým večerním
kurzům keramiky už téměř přespává u stále rozžhavené peci.
Gunnar také tráví víc a víc času v práci s počítači
a programy, se kterými komunikuje jak to jde – hodně norsky, trochu švédsky,
anglicky, a nejvíc SQL. Ani on tak nemá moc času na nějaké projekty doma, ale teď
na podzim stihl namontovat na střechu menší meteorologickou stanici. Ta
automaticky zaznamenává vše, co se kolem mihne, a on tak může v oblíbeném křesle
prožívat to extremní počasí, které řádí venku.
Velikonoční týden strávila celá rodina i s
přáteli v maďarském Hévízu. Koupání v březnu venku není v Norsku běžné, takže
jsme si teplé a mírné radioaktivní jezero v Hévízu moc užívali, a rozzářeni* se
pak vrátili domů. V květnu jsme ještě stihli zajet na pár dní do Legolandu, což
jsme Danečkovi slibovali už dlouho.
V létě jsme se rozhodli prozkoumat námi zatím neprozkoumané země, a rozjeli se na východ na Ukrajinu a do Rumunska. Již dlouho nepoužívané znalosti čtení map se nám tu velmi hodily, protože GPS’ka v autě byla sice ochotná ukazovat jak cesty, tak města, ale nikdy oboje ve stejné zemi. I za těchto podmínek dokázala Soňa dostat písemné varování od rumunské policie, že jezdí moc rychle. Docela dobrý výkon na to, jak vypadá kvalita silnic v rumunském pohraničí, a kolik tu jezdí koňských potahů naložených senem tak, ze přesahují šířku celé vozovky. Jo, a víte že geografický střed Evropy se nachází na kraji Ukrajiny?